Výklad z karet - andělé

Andělé, duchové všeobjímající krásy a světlosti. Slovo „anděl“, původem z řečtiny, značí posla (eu angelion), míněno posla pravé víry v Boha. Stejně tak jako my máme každý svého anděla strážného, ať si to uvědomujeme nebo ne, ať si to připustíme nebo ne, tak ho opravdu máme. Tak i Bůh potřebuje ve svém působení a používá jejich služeb v zájmu jejich vlastního vývoje. Bůh skrze Ježíše Krista je od nepaměti uctíván lidstvem vzhledem k všemocnosti a dokonalosti, taktéž modlitby lidí k němu vždy směřují s prosbami o ochranu a pomoc jakožto ke zdroji Nejvyššího dobra.

Anděl na naše uctívání nečeká a ani si ho nepřeje. Je tu pro nás a čeká tedy pouze na to, abychom ho oslovili a uvědomili si, že tu je a je tu pro nás. Andělé nám slouží s radostí a trpělivostí, neznám žádnou jinou bytost, která by měla více trpělivost než je právě náš Anděl, kterého máme vedle sebe. O existenci a obětavé službě andělů světlosti podávají svá svědectví Nový i Starý zákon a taktéž teorie kabalistického učení.

Jelikož jsou duchovní bytosti ve svém vývoji mnohem pokročilejší než člověk, je jim dán též hlubší pohled s možností přímého zásahu i vstupu do tajemství života a smrti, což není a ani nemůže být člověku dáno. Proto prosím, každého, kdo čte tyto naše stránky, prosím, oslovte svého Anděla strážného a připusťte, že na tomto světě nejste nikdy sami. Stačí ho jen oslovit, jen slůvkem „Ahoj“.

Modlitba tvých andělů léčitelů

„Vylijte svou léčivou moc, andělé,
Rytířstvo nebeské, na mne i na ty, které miluji.
Nechť na sobě ucítím paprsek tvých andělů léčitelů
A světlo tvých uzdravujících rukou.
Nechť započne tvé uzdravování, tak, jak Bůh dá. Amen.“


Modlitba převzata z krásné knihy „Andělé v mých vlasech“ od Lorny Byrneové.


Stopy nebeské

Jeden člověk měl v noci sen. Zdálo se mu, že jde po písčité pláži podél moře. S „Pánem Bohem“ na nebi se mu zjevily obrazy z jeho života. Po každém obrazu, který se objevil, zjistil, že v písku, kudy šel, byly dva páry stop: Ty jedny pařily jemu a ty druhé byly Pána Boha. Po poslední obrazu, který na nebi spatřil, se člověk zadíval zpět na stopy v písku. Všiml si, že několikrát během jeho života, zůstal viditelný v písku jen jeden pár stop. Uvědomil si, že to bylo pokaždé, kdy byl vystaven těžkým a bolestným životním zkouškám. Tomu nerozuměl a tak se ptal: „Pane, ty jsi tehdy řekl, když jsem se rozhodl jít s tebou, že budeš vždy u mě a nikdy mě neopustíš. Ale teď vidím, když mi bylo nejhůř a život mi byl velmi těžkým, v písku je jen jeden pár stop. Nerozumím tomu, proč jsi mě opustil?“ Na to odpověděl Pán Bůh: „ Moje milé a drahé dítě. Miluji tě a nikdy bych tě neopustil! Pokud v tvém životě byly životní zkoušky nejtěžší a ty jsi viděl jen jeden pár stop v písku, tak to bylo tehdy, kdy jsem tě nesl ve svých rukou.“

Věštírna Anemari