Výklad z karet - historie

Už ve 14. století výklad z karet získával své příznivce a to hlavně mezi šlechtou. Věštba z karet byla však v rozporu s církevním mravem, a proto věštby a věštění pokračovaly potajmu, jelikož každou chvíli hrozilo nebezpečí přistižení a přísných církevních trestů. Toto stíhání dosáhlo v průběhu příštích let v tzv. “hon na čarodějnice“, kdy jakýkoli člověk, který se svými schopnostmi manipuloval mimo lidské chápání, skončil na hranici. Během těchto pár století bylo církví povražděno statisíce lidí a tím i zapomenuto mnoho z umění výkladu karet.

Věštění z karet, nebo chcete-li z čehokoliv jiného, co se právě k tomuto řemeslu používalo, bylo odjakživa velmi rozšířeným prostředkem obživy mezi Romy. K jeho rozšíření vedl také zájem neromské veřejnosti o získání předpovědi budoucnosti. Věštění bylo především záležitostí žen z oné kolonie. V době středověku se o tyto praktiky velice zajímala šlechta, avšak bylo právě majoritní společnosti zakazováno, aby si jakkoliv nechávala vykládat budoucnost, zvláště pak od Cikánek. Nicméně, tajemno a představa, že člověk bude vědět, co bude, lidi na tolik přitahovala, že tyto zákazy přestupovali a chodili přímo k nim do tábora, nechávali si věštit a hádat z ruky. Nejčastěji hádali Cikánky z ruky a také k tomu využívaly právě karty, které byly asi nejčastějším způsobem předpovědi budoucnosti. Právě ony v podstatě přišly na to, že je to otázka psychologie, že musí pochopit, s čím tam člověk přijde, co by rád slyšel a podle toho předvídají. Samozřejmě i v dnešní době je stále spousta Romek, které bravurně ovládají svoje věštění, ale jsou to dnes i psychotronici, léčitelé a čarodějky, které mají i hezké vzezření. Tento způsob obživy je využíván po staletí, byl spojen s kočováním. Když přijeli na trh kočovníci se svými výrobky, které prodávaly nejčastěji starší děti a ženy aby si přivydělaly, tak používali různé způsoby vykládání budoucnosti.

Magie, se kterou je to spojené, je možné rozdělit na dva druhy: bílou a černou. Bílá magie je taková nápomocná a černá je ta, která spíše ubližuje. Legenda praví, že karty byly přivezeny do Evropy z Egypta ve 13. století a to právě Romy. A tak se také dělo, že Romové často pomáhali díky svým kartám lidem ukázat, jakou cestou se vydat, jak je to správné. Nepoužívali žádné podivné prostředky, ale pro majoritní společnost to bylo neznámé, takže už k tomu měli určitý odstup či strach. Nechali si sice vyvěštit, či zvíře vyléčit, nechali si pomoci, nicméně už tam byl efekt strachu. A to právě z toho důvodu, že nakonec vždy bylo patrné to, že věštba či pomoc, třeba bylinkami a zaříkáním, mělo vždy svůj efekt.

Nejprve se používaly Tarotové či Obrázkové karty, dost často se jim říká i Cikánské. Ale dnes už (kromě těchto karet) se používají i Mariášové karty nebo Žolíkové, či dnes tak hodně oblíbené Andělské karty. Záleží na tom, ze kterých karet se dané kartářce nejlépe vykládá, případně se karty střídají dle toho, na co se daný člověk ptá. Věštění se dědí z generace na generaci, nedá se naučit. Daná osoba musí tyto vlohy mít v sobě a nadále je rozvíjet. Čím větší zkušenost a praxe má věštec, tím je práce dobře vykonaná.

Věštírna Anemari